4. listopadu 2011 v 18:05 | Alexa
|
Takže, jak už víte, začínáme se školními novinami a já si nemůžu pomoct a musím sem dát článek o emu co jsem pro něj napsala. Emo mě moc baví a zajímá, tak snad se povedl :)
Když většina z Vás uslyší pojem Emo, zřejmě si představí sebepoškozování a patku přes oči. Historie Emo kultury se však odebírá naprosto odlišným směrěm.
Emo, jak již většina z Vás ví, je zkratkou výrazu emoce. Od poloviny 80. let bylo emo používáno jako výraz výhradně pro hudební styl, rozšířený zejména na washingtonské punkové scéně. Na popularitě však získalo v první polovině 21. století.
V dnešní době je Emo mimo jiné spojováno s depresivními pocity a sebevražednými sklony. Po internetu kolují pravidla, tzv. padesát osmička, která má představovat jakési zákony stylu Emo. Většina emařů se jim však vysmívá. Emo nikdy nebylo a ani není o sebepoškozování a neustálém pláči. Emo móda vychází z punkového stylu, kde převládá černá barva, kombinována převážně s růžovou, toto však není nijak podmíněno. Dalo by se říci, že Emo styl není podmíněn ničím. Ani oblečením, účesem či tmavým líčením. Emo styl vychází pouze z hudby, i když v dnešní době by se o tom dalo polemizovat. Dnešní takzvaní Emo boys a Emo girls se zřejmě nejvíce starají o svůj zevnějšek, nikoliv o hudbu a emo-core scénu.
Kultuře Emo také rozhodně nenapomáhají média. V deníku Blesk v minulosti vyšel článek s titulkem : ,,Máte doma sebevraha?'', jenž většinu emařů pobouřil, avšak běžnou komunitu více utvrdil v přesvědčení , že Emo je pouze stylem psychicky narušených mladých teenagerů, kteří nevědí co chtějí a snaží se za každou cenu upoutat na sebe pozornost. Pozadu nezůstávají ani časopisy pro dívky, nebo zprávy na TV Prima. Hlavně díky médiím si dnešní mládež vytvořila negativní mínění o kultuře Emo. Emařům nejsou cizí ani nadávky a šikana. Pokřiky jako : ,, Ty sebevrahu'' a podobně musejí vyznavači stylu Emo poslouchat takřka denně. Možná i proto je žiletka v rukou emařů čím dál častější. Další možností by však bylo, že dnešní společnost má emaře s žiletkou v ruce dá se říct vžité a proto to berou ,,začínající'' emaři skoro jako povinnost.
Někteří lidé si pletou Emo a Scene styl. Jak jsem již zmínila, Emo styl je o hudbě a emocích, nikoliv pouze o stylu oblečení. Naopak Scene stylu jde zejména o to, upoutat pozornost veselými barvami, bláznivými účesy, dětskými doplňky a oblečením s obrázky. Emo a Scene styl však přeci jen mají dva společné rysy : sklon k vegetariánství a také náklonost k tzv. SxE, což vlastně znamená : ,,Nepij, nekuř, nefetuj a neměň stále své partnery.'' Volba hudby ve stylu Scene je naprosto libovolná, může se jednat o poslech rocku, metalu, ale i třeba rapu nebo popu.
Abych ale zakončila článek o Emo kultuře, vrátím se opět k Emo hudbě. Na počátku 90. let byly mezi Emo posluchači rozšířeny kapely jako například Rites Of Spring, Fugazi, Fire Party a Iron Moss. V dnešní době se za emo kapely pokládají mimojiné Billy Talent, Black Veil Brides, Escape The Fate a mnoho dalších. Spousta emařů také poslouchá hudební skupinu My Chemical Romance. Frontman MCR však odmítá jakýkoliv Emo vliv na jejich tvorbě a Emo hlasitě odsuzuje.
hezky napsané